pondělí 22. ledna 2018


Zaťukej mi na srdce

od: 

Věra Kyselková se snaží o nalezení ženicha pro svou dceru a otce pro vnučku. Nejde o snadný čin, protože žádný vytipovaný muž nepostoupí ani do chodby za hlavními domovními dveřmi.

Dcera Ida si naštěstí poradí dřív, než se její matka stačí rozkoukat. Klidně se zamiluje a není sama, kdo se v jejich rodině rozhodne upláchnout na 
křídlech nové lásky. Do celého láskového kolotoče se pletou šílené pokyny od ředitele banky Jožina. Věra společně s kamarádkou Inkou pracují v bance nespočetně let. A na začátku 21. století je nutí k velkým změnám podle nároků moderní doby. Musí si poradit s novými technologiemi, nudným školením i se změnou sídla jejich pobočky. Odporují, mračí se, ale nakonec plní každý příkaz z vyšších míst - při nezvládnutí totiž riskují odchod rovnou mezi nezaměstnané vysloužilce...

Společenský román s humornými situacemi.


Věra Kyselková je bankovní úřednice, která nadevše miluje svou dceru Idu a svou malou vnučku Marušku. Ráda by je viděla po boku nějakého hodného muže, když jim to s Markem nevyšlo a ten se raději Marušky vzdal hned jak zjistil, že je na cestě. Jenže Ida toho má sama dost a náhoda tomu pomůže, se seznámí s kamarádem svého souseda Janem.
Příběh nejen o hledání vhodného partnera, ale i o zákulisí jedné banky, kde o veselé příhody není nouze.
Součástí knihy je i malá omalovánka.


Přiznám se, že tuhle knihu mám doma už strašně dlouho a bylo mi už hloupé, že ji nemám ještě přečtenou. Sama autorka Petra Nachtmanová mi ji nechala zaslat už na konci roku 2016, kdy vyšla a já nebyla s to se naladit na příběh tak, abych si ji mohla v klidu přečíst. Tak jsem prostě čekala, až si mě kniha k sobě zase zavolá. Trvalo jí to a za tu dobu Petra stačila napsat další román, který mě tu také čeká.
Kniha má veselou obálku se svou jásavě žlutou barvou, která jako by připomínala jaro a sluníčko. Ostatně na jaře náš příběh i začíná.
Věra Kyselková miluje Velikonoce a tradice s nimi spojené. Už v práci plánuje, jak bude barvit vajíčka na chalupě, kde se sejde celá rodina a kde mají i svého beránka Julana. Toho zachránila předchozí jaro před sežráním a od té doby je součástí jejich domácnosti. Chodí si s ním dokonce povídat a tak občas vznikají zajímavé rozhovory.
Na chalupu za nimi přijede i Ida se svou malou dcerkou. Ještě neví, že za ní přijdou nápadníci koledníci, které její matka pozvala na námluvy. Když se to ovšem provalí, dopadne to vcelku humorně a Věra to na chvilku na tomhle poli nechá být. Však Ida si poradí a že tomu tak bude, je jistá věc.
Mezitím se nám mění roční období a Věra musí na proškolení. Vše se modernizuje a i ona se chtě nechtě musí naučit pracovat na PC. Že i tady se stanou věci nečekané, je jasné už od začátku, protože ona si zrovna s technikou netyká.


Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. 
Hlavní postavy jsou příjemné a uvěřitelné. Lehká linka humoru se táhne celou knihou a vy od ní vlastně nic jiného nečekáte. Jen trochu odpočinku a ten se vám dostane. Nečekáte velká drama a tady opravdu nejsou. Prostě další pohodová kniha v řadě. Já bych ji řadila k průměru, protože mám v paměti i jiné autorčiny knihy, které si mě získaly daleko víc. Nic na tom ale nemění fakt, že i tak si její knihy ráda přečtu po delší pauze znovu. 


Za knihu velice děkuji Petře Nachtmanové a velice se omlouvám, že tentokrát mi to tak trvalo. Vím, že jsme to spolu i probírali a bohužel se stane, že na určitou knihu není ten pravý čas zrovna v tu dobu, kdy se kniha ocitne u čtenáře. 


úterý 16. ledna 2018


Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života

od: 

Uznávaná vědkyně Hope Jahrenová vybudovala tři laboratoře, v nichž studuje stromy, květiny, semena a půdu. Její knižní prvotina odhaluje mnohé ze života rostlin – ale nejen to. Když šeptá listí je kniha o práci a lásce, a o horách, které spojenými silami dokážou přenést. Přináší pozoruhodné příběhy o autorčině dětství na minnesotském venkově; o životě s nekompromisní matkou a otcem, který ji povzbuzoval k mnohahodinovým hrám v jeho školní laboratoři; o tom, jak nalezla útočiště ve vědě a naučila se dělat laboratorní práci „jak srdcem, tak rukama“; a také o nevyhnutelných součástech vědecké práce – zklamáních, úspěších i radostných objevech. Jádro knihy však tvoří příběh vztahu, který si Jahrenová vybudovala s velmi nadaným, životem zkoušeným mužem jménem Bill, jenž se stává jejím pracovním partnerem a nejlepším přítelem. Jejich často nevyzpytatelná vědecká dobrodružství je zavedou ze středozápadu napříč Spojenými státy a zpět, přes Atlantik až na tropickou Havaj, kde v současnosti Jahrenová našla domov pro sebe i svou laboratoř. Autorčin zkoumavý pohled na rostliny, její úžasná duševní houževnatost a bystrá pozorování oživují každou stránku této nevšední knihy. Stejně, jako vám otevře dveře ke krásným a složitým mechanismům uvnitř každého listu, stébla trávy a okvětního lístku, také navždy změní váš pohled na svět přírody. Je to výmluvný příklad toho, co se může stát, když v sobě objevíte vášeň, energii a odvahu, abyste žili tím, co opravdu milujete, a postupně se stali osobou, jíž jste se stát měli.


Životní příběh Hope Jahrenové, který nám vypráví ona sama. Kde se vzala její láska k vědě, rostlinám a jak ji to poznamenalo. Její setkání s nejlepším přítelem Billem. Je to příběh i stromů samotných.


Opět jsem měla tu možnost nahlédnout do seznamu knih, které mi posílá Knihcentrum.cz. Na první pohled mě tam zaujala tato kniha spolu s ještě jednou, kterou se k mojí lítosti ale nakonec nepodařilo dohledat. Smutek po ní mi pak ale tato kniha z nakladatelství Jota vynahradila.
Na první pohled vás upoutá obálka, která se Jotě opravdu povedla. Ke knize se velice hodí a celý příběh tomu jen nahrává.
Seznamujeme se z Hope a jejím životem. Kde se vzala její láska ke všem těm baňkám, mikroskopům a dalším věcem, které jsou potřeba při bádání v laboratoři. Poznáváme i její studentský život. Nahlédneme třeba i do fakultní nemocnice, kde se Hope z poslíčka vypracovala na plniče vaků - infuzních roztoků s všelijakými léky. I díky tomu měla peníze na studium. 
Poznáme Billa, jejího nejlepšího přítele, který má za sebou své. Poutá je k sobě zvláštní druh přátelství a ne všichni ho můžou chápat. Jejich vědecké cesty nás zavedou přes celou Ameriku až do chladu severní polokoule, aby nakonec zakotvila na slunné Havaji i s celou její rodinou.
Tím vším se jako tenká nitka, která žije vlastním životem, táhne i příběh stromu. Od malého semínka, které nám roste před očima až po urostlí strom.  To vše popsáno tak, že úplně živě vidíte, jak to celé probíhá.


Každý začátek znamená konec čekání. Každému z nás náleží jen jedna šance na život. Každý z nás je zároveň vysoce nepravděpodobný a přitom nevyhnutelný. Každý vzrostlí strom byl nejprve čekajícím semínkem.


Příjemná kniha a tak uklidňující. 
Příběh nám klidě plyne a vy se pomalu noříte do tajů světa, který se skrývá za zavřenými dveřmi mnoha laboratoří a i mimo ně, hezky v terénu. Že ne vždy se vše hned podaří a je třeba tomu dopřát čas, je jasné od začátku. Člověk musí mít trpělivost a věřit svým cílům. Roste s každým poznáním jako to malé semínko v zemi. Roste jeho vědění a touha dostat se až na vrchol. 
Hope je také takové semínko. Z malé holčičky, která si mohla hrát s tatínkovými zkumavkami ve škole, kde učil, v ní vyklíčilo poznání, že věda a svět kolem, je její místo. Šla si za tím a tím, jak nám vypráví svůj příběh, nám ukazuje, že nic není nemožné. Že pokud máme sen, můžeme ho uskutečnit. Její život může být inspirující pro nás ostatní. 
Jak roste ona, roste i strom, který se nám vyklube ze semínka. Zapustí své kořeny, aby pak vykoukl na svět a ukázal, jakou sílu má ve svých větvích. Jaký život pulzuje v listech a i v jeho dalších částech. Stejně jako vy i on chce žít a mít své místo na zemi. Strom vydrží víc, než si totiž myslíme.


Knize nemám co vytknout. Poznala jsem svět, který mi byl cizí. Poznala jsem věci, které jsem možná znala trochu z dokumentů, ale víc si o nich nečetla. Bylo uklidňující se vnořit do stránek a sledovat celý ten vývoj. Příběh nikam nespěchal. Byl jako řeka v létě, kdy se třpytí její voda v odrazu slunce a to ve vás vyvolává příjemné myšlenky.


Za knihu velice děkuji Knihcentru.cz, že mi ji poslalo na přečtení.






pondělí 15. ledna 2018


Moje anglická babička

od: 

Osud postaví Češku Hanku, která se chce odstěhovat za svým anglickým manželem Williamem do malé anglické vísky Kingscott, před nelehké rozhodnutí – pokud půjde za hlasem svého srdce, zanechá v Praze milovanou osmdesátiletou babičku Marii, jediného dosud žijícího člena ze své jindy početné rodiny.
Nelehkou situaci nakonec vyřeší Ha
nčin anglický manžel William, kterému se podaří koupit dům s velkým „výměnkem“ na rozlehlé zahradě. Oba manželé mají sice zpočátku obavy, jak se babička Marie ve věku již značně pokročilém sžije s naprosto cizím a neznámým prostředím, a jak navíc překoná jazykovou bariéru, ale babička záhy překvapí je, stejně jako rázovité a tradic dbalé obyvatele Kingscottu. 


Jak se česká babička dostala na anglický venkov, kde se sžila s jeho obyvateli. Příběh nejen o vzpomínkách na domov, ale i o nových vztazích a přátelích.


Autorčino anglické vyprávění jsem si už zažila při Jak nemít na pikniku o jeden sendvič míň, které si mě podmanilo svou vřelostí. Moje anglická babička byla podobná.
Setkáváme se opět s paní Hanou a jejím manželem. Řeší dilema, že opouští v Praze milovanou babičku, která ji vychovala. Její manžel William ale přijde s nápadem a koupí v Anglii dům, kde je i maličký domeček tak akorát pro babičku. Tam by s nimi mohla bydlet a při tom jim být nablízku. Tak se i stane, že se česká babička dostane na anglický venkov. Nejen že si podmaní sousedy, ale i samotnou Lady Sarah, místní to uznávanou šlechtičnu.



Milé, klidné a úsměvné - to jsou slova, která mě napadají při dočtení této knihy. Další kniha, která pohladí po duši, když si chcete odpočinout od starostí a necháte se unášet na vlně česko - anglického humoru.
Příběh, který ve vás možná vyvolá vzpomínky i na tu vaši babičku. Laskavost okořeněná česko - anglickým humorem, který je tak typický pro tuhle sérii knih. Nehledejte velká slova ani gesta. Jen se nechte unášet teplem slov a pohody.



Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta.


pátek 5. ledna 2018


První recenzák tohoto roku a opožděný Ježíšek - i tak by se dala jednoduše nazvat dnešní rozbalovačka.
Začnu recenzáčkem, který mi tentokrát přišel z Knihcentra.cz. V jejich poslední nabídce mě zaujala tato kniha s ještě jednou, kterou se ale nakonec nepodařilo najít. Nevadí. I tak mám velikou radost, že si budu moci přečíst novinku z nakladatelství Jota, která knihu vydala. Jedná se o 


Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života

od: 

Uznávaná vědkyně Hope Jahrenová vybudovala tři laboratoře, v nichž studuje stromy, květiny, semena a půdu. Její knižní prvotina odhaluje mnohé ze života rostlin – ale nejen to. Když šeptá listí je kniha o práci a lásce, a o horách, které spojenými silami dokážou přenést. Přináší pozoruhodné příběhy o autorčině dětství na minnesotském venkově; o životě s nekompromisní matkou a otcem, který ji povzbuzoval k mnohahodinovým hrám v jeho školní laboratoři; o tom, jak nalezla útočiště ve vědě a naučila se dělat laboratorní práci „jak srdcem, tak rukama“; a také o nevyhnutelných součástech vědecké práce – zklamáních, úspěších i radostných objevech. Jádro knihy však tvoří příběh vztahu, který si Jahrenová vybudovala s velmi nadaným, životem zkoušeným mužem jménem Bill, jenž se stává jejím pracovním partnerem a nejlepším přítelem. Jejich často nevyzpytatelná vědecká dobrodružství je zavedou ze středozápadu napříč Spojenými státy a zpět, přes Atlantik až na tropickou Havaj, kde v současnosti Jahrenová našla domov pro sebe i svou laboratoř. Autorčin zkoumavý pohled na rostliny, její úžasná duševní houževnatost a bystrá pozorování oživují každou stránku této nevšední knihy. Stejně, jako vám otevře dveře ke krásným a složitým mechanismům uvnitř každého listu, stébla trávy a okvětního lístku, také navždy změní váš pohled na svět přírody. Je to výmluvný příklad toho, co se může stát, když v sobě objevíte vášeň, energii a odvahu, abyste žili tím, co opravdu milujete, a postupně se stali osobou, jíž jste se stát měli.



Druhý balíček je můj opožděný Ježíšek.
Na konci roku mi v mejlu opět přistály slevové kupony z Knižního klubu a já si je šetřila až na po vánoční slevy. Od samotného začátku jsem měla v hledáčku pokračování Stop v krvi a ulovila tam hned dva díly. K tomu jsem si skromně vybrala i jednu odechovku. Až doma po rozbalení jsem se hodně divila, že má " jen " necelých 200 stránek. Nějak jsem si zvykla, že mé čtené kousky jich mívají podstatně více.


Ale dost okecávání a jdeme na to.

 
Ryanova pomoc

od: 

Mladá Bostoňanka Cara se musí vyrovnat s náhlou smrtí svého dobrého přítele, právníka Ryana. A také s podivným odkazem v jeho závěti – Cara získává polovinu ranče, který tvrdou rukou vede Ryanův bratr, a musí na ranči alespoň jeden rok žít, aniž by komukoliv sdělila důvod. Pro ženu z města je život na pláních Texasu tvrdý – o to víc, že Ryanův bratr i všichni jeho zaměstnanci na ni pohlíží jako na zlatokopku a usurpátorku. Ovšem Cara se nikdy nevzdává a je odhodlaná dostát poslednímu přání mrtvého přítele za každou cenu. Navzdory ústrkům, pomluvám i probouzejícím se citům, které si nemůže dovolit…

A zde už tušené pokračování série s Jeffersonem Taytem.



Hluboký hrob

od: 

POUZE MUŽ PŘIPRAVENÝ ZEMŘÍT MŮŽE VYKOPAT HLUBOKÝ HROB…

Současnost. Do jednoho z domů na předměstí Washingtonu dorazí bez vysvětlení zastaralý dětský kufřík. O týden později se americký genealog Jefferson Tayte ocitne v anglickém hotelovém pokoji tváří v tvář nabité zbrani.

Válkou zmítaná Británie roku 1944. Právě sem 
zavedou Tayta stopy v pokrevní linii jeho klientky. Eliza Grayová by se ráda setkala se svou skutečnou matkou, kterou nikdy nepoznala, neboť netušila, že je adoptovaná.

Tayte doufá, že zařídí jejich znovushledání, místo toho ale odhalí příběh mladé anglické dívky a amerického vojáka z 82. výsadkové divize, jejichž láska skončila více než tragicky…

Poslední anglická královna

od: 

POUZE MUŽ S POMSTOU V SRDCI MŮŽE OCHRÁNIT POSLEDNÍ ANGLICKOU KRÁLOVNU…

Když americký genealog Jefferson Tayte dorazí do Londýna, zemře mu v náruči jeho starý přítel a kolega. Nedlouho poté se Tayte a profesorka historie Jean Summerová vydají po mrtvolami poseté cestě, která je zavede až do roku 1708 k Londýnské královské společnos
ti. 

Co si mají myslet o příběhu pěti vědců, kolegů Isaaca Newtona a Christophera Wrena, kteří byli za tajuplných okolností oběšeni za velezradu?

Jak se blíží k odhalení pravdy, Tayte a Summerová zjišťují, že se ocitli ve smrtelném nebezpečí. V jejich blízkosti se pohybuje vrah, odhodlaný obnovit to, co považuje za jedinou pravou královskou linii – a rovněž machiavelistický „lovec dědiců“, který v nejnovější sérii vražd, únosů a skandálů vidí jedinečnou obchodní příležitost.


středa 3. ledna 2018


Gala Dalí

od: 

Příběh nekonvenční ženy, která se v mládí vydala z rodného Ruska do Paříže, protože věřila ve svůj výjimečný osud i schopnost rozpoznat a rozvinout geniální talent muže vedle sebe. Vedl ji k tomu tarot, jehož výkladem se celý život řídila. I proto je román strukturovaný do 22 kapitol s názvy podle tarotových karet Velké arkány. Ctižádostivá Elena Dimitrijevna Diakonovová, známá jako Gala Dalí, objevila po svatbě s budoucím avantgardním básníkem Paulem Éluardem kouzlo erotiky a sexu i to, že díky nim může druhého ovládat. Její ložnicí poté prošla dlouhá řada mužů, mimo jiné také německý expresionistický malíř Max Ernst. Lišili se od sebe jako noc a den, byli různého věku i původu, malíři, spisovatelé, šlechtici, plebejci, bohatí i chudí. Manželství pro ni bylo ze společenských i ekonomických důvodů nezbytné, na věrnosti nesešlo. Ve chvíli, kdy potkala Salvadora Dalího, jednoho z budoucích velikánů moderního umění, okamžitě poznala, že její životní role je po jeho boku. Opustila muže a dceru a stala se nepostradatelnou inspirací a zásadním fenoménem při formování výjimečného umělce. „Bez lásky, bez Galy, bych nebyl Dalím. To je pravda, kterou nepřestanu křičet do světa, kterou nepřestanu žít. Je mou krví, mým kyslíkem.“ - Salvador Dalí.


Příběh ženy, která si šla tvrdě za svým. Příběh o ženě, která ovlivnila nejen svůj život, ale hlavně život slavného malíře Salvadora Dalího.


Po nedávném přečtení knihy Labutě z Páté avenue jsem opět sáhla po životopise z úžasné řady z nakladatelství Metafora. Tentokrát o ženě, která měla vliv na jednoho velikána v uměleckém světě - Salvadora Dalího. O něm toho moc nevím a tak jsem se těšila, že poznám jeho i jeho múzu.
Tahle múza byla pěkná mrcha. Šla si cíleně za svým, i když mnohdy ublížila těm, kteří ji milovali. Neváhala opustit rodinu jen aby měla vše, po čem tolik toužila - po penězích a slávě. Neváhala k tomu využít své tělo a sexem ovlivnila své milence. Až jednoho dne potkala Dalího. Viděla jeho potenciál a rozhodla se s ním zůstat.
Přiznám se bez mučení, že jsem opět nedočetla. Už od první věty v knize mi ta ženská lezla krkem a já byla neustále naštvaná a měla chuť jí jednu ubalit. Její chování vůči mužům i k její dceři bylo odporné. Takhle nakrknutá jsme u knihy dlouho nebyla a tím, že jsem ji nakonec nedočetla, jsem pomohla svým nervům. Dostat se mi ta ženská do ruky, asi bych jí něco nehezkého řekla, i když jí by to bylo nejspíš šumák. Nemám ráda zlo a i když ji obdivuji, že si šla za svým, tak tady těch " mrtvol " bylo až moc.


Za knihu děkuji Metafoře. Snad si příště od vás přečtu pozitivnější knihu.