čtvrtek 10. srpna 2017

Rozbalovačka z Moby a Knihcentra.cz

Dnes vám velice ráda představím mé poslední přírůstky z řad recenzních výtisků. 



Nejprve začnu s balíčkem z Moby, který mi přišel už před časem. Jedná se o dětskou knížku, u které mám už předchozí díl. 


Čuníkův neobyčejný deník

od: 

Čuník nechce nic jiného, než lenošit a hrát si se svými kamarády Kačerem a Krávou a jíst pomyje. Protože pomyje jsou super, nejlepší a tááák dobroučké. Jenomže mu nic nikdy nevyjde podle plánu, a tak se mu pořád stávají úplné ŠÍLENOSTI. Proto si musel začít psát už TŘETÍ deník. Ano, Čuník je zpátky a tentokrát to bude Vážně Pozoruhodné! Můžete se těšit na zbrusu nová dobrodružství a čerstvou dávku čuníčtiny!


Druhý balíček přišel před chvilkou z Knihcentrum.cz. Obsahuje dvě knihy, které mě velmi zaujali svým obsahem a obě jsou ze stejného nakladatelství Plus.


Loutkář

od: 

Akademik a lingvista Jakop je natolik osamělý, že navštěvuje pohřby cizích lidí. Na smutečních hostinách se dává do řeči s pozůstalými. Díky své sečtělosti a jazykové pohotovosti si pokaždé vymyslí příběh, který jej k nebožtíkovi váže a baví jím ostatní hosty. Přestože je znalcem vztahů a jazyků, sám je z pletiva skutečných lidských vztahů vytržen a má jen jednoho přítele, jejž s oblibou cituje. Ovšem ani Pelle není člověk z masa a kostí… 

Čekání na Bojanglese

od: 

„Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru. 


U Čuníka vám už chystám recenzi a na tyhle se vrhnu hned co dočtu rozečtenou knihu. K tomu všemu mi přišli i pěkné ručně dělané placky, kde je i knižní hláška. Tu mi hned zabavila moje malá čtenářka.


pondělí 7. srpna 2017

Městečko Virgin River - Robyn Carrová

Městečko Virgin River

od: 

Melinda Monroeová potřebuje po smrti manžela nalézt sílu do života. Podle internetu se zdá být Virgin River, nalézající se na kraji národního parku, tím nejmalebnějším místem na zemi, a tak neváhá a přijme zde místo zdravotní sestry a porodní asistentky. Její představy však vezmou za své hned po příjezdu: tma, liják a bláto, do kterého se boří na každém kroku. Jejím nadřízeným má navíc být doktor, který však dává, jak jen to je možné, najevo, že rozhodně žádnou pomoc nepotřebuje. Zklamaná Mel se tedy rozhodne hned na druhý den vrátit do Los Angeles. Když však chvíli před odjezdem společně se sympatickým Jackem, bývalým vojákem a majitelem zdejšího baru, nalezne odložené novorozeně, její odjezd se poněkud zkomplikuje... První díl série z městečka Virgin River od úspěšné americké autorky Robyn Carrové.


Mel potřebuje po smrti manžela změnu a kde jinde začít nový život než v malebném městečku Virgin River, kde jí nabídli místo zdravotní sestry a porodní ošetřovatelky. Její idylické představy ale silně naruší samotný příjezd. Už po cestě zapadne do krajnice a díky pomoci neznámého se pak dostane do města, kde ji čeká šok. Místo slibovaného hezkého místečka pro život ji uvítá polorozpadlý domek s ptačím hnízdě uvnitř trouby. Jen místní lidé se zdají být milí. To si aspoň pomyslí, když se jde zahřát do místního baru, který sídlí naproti doktorovu domku. 
Ráno chce odjet, ale když najdou s Jackem malé odložené novorozeně na verandě lékaře, je rozhodnuto, že na chvilku zůstane. Aspoň do doby, než se najde matka dítěte. Jenže jak poznává místní kolorit, zjišťuje, že to možná není špatné místo pro život. Že by tu mohla chvilku být a pomoci na svět pár miminkům. Lidé jí dávají najevo, že ji potřebují a i bručounský doktor se ukazuje jako celkem milý člověk. A kdo ví, možná tu přeci jen čas zahojí její bolavé srdce po ztrátě manžela.



Když jsem si vybírala tuhle knihu ve své knihovně, ani jsem netušila, jak moc mi padne do noty. Hledala jsem už pár dní něco nového na čtení a tak jsem zkusila i tuhle. Po předchozích asi 3 nezdarech to bylo jako záchranný pás pro tonoucího se. Jen první půlku knihy jsem dala za večer.
Kniha je krásná jak obsahově, tak i obálkou. Mě se strašně líbí ten domek mezi stromy, kde musí být krásný klid.
Příběh nám hned na začátku představí hlavní aktéry. Mel, která truchlí po ztrátě milovaného manžela. Jacka, který vlastní bar hned naproti doktorovu domku a kde i bydlí. Je to bývalý mariňák a s přítelem Johnem "Pastorem" mají bar, kde se schází celé město na jídlo a kus řeči. Poznáváme i doktora Mullinse, starého bručouna, který o pomoc nestojí.
Mel chce po příjezdu, kdy nic není takové, jak jí slibovali, zase odjet. Noc stráví v polorozpadajícím se domku, kdy pod ní ráno rupne veranda a ona skončí v blátě pod ní. Cestou na zpáteční cestě do L:A se ještě zastaví u Jacka v baru na kávu. Už chce odjet, když jí Jack zavolá naproti k lékařovu domu. Někdo tam v noci odložil novorozenou holčičku. Porodní asistentka se v ní nezapře a hned se pustí do ošetření té malé. Doktor ji pak nechá bydlet u sebe, aby se mohla lépe o malou Chloe, jak ji pojmenuje Mel, postarat.
Jack mezitím tajně opraví její rozbořený domek a uvede ho do obyvatelného stavu. Také si vyřeší jisté osobní záležitosti, které mu bránili k přesvědčování Mel, aby dala městu šanci. 
Díky přátelské atmosféře kolem ní a hlavně po tom, co zažije opravdový domácí venkovský porod, si Mel začíná uvědomovat, že ji město opravdu potřebuje. Že jeho pomalejší tempo jí léčí rány a nalézá tu dlouhodobý klid. Kde jinde by mohla pozorovat ráno srnky, když se přijdou napást, než z verandy jejího nové domku? Lidé a okolí si ji podmaní. A kdo ví, jestli tu nakonec nenajde i novou lásku? Smrt milovaného Marka bolí, ale nikdo přeci netuší, že je vdova. Její nový život se zde ukazuje jako ta nejlepší terapie a její noví přátelé a práce jí ukazují, že život má stále smysl.
Ale i na malém městě jako je Virgin River se může objevit nebezpečí. Třeba v podobě medvědů nebo tuláků. V okolních lesích se tajně pěstuje marihuana a vznikají tak tajné tábory hlídačů rostlin. Ti se rekrutují z řad lidí na útěku, kriminálníků a jiné spodiny.  Když se pak ve městě objeví velké černé auto, je jasné, že budou problémy. Nebo ne?
Jsem z knihy nadšená a moc. Líbila se mi od první řádky po poslední. Autorka moc hezky popsala krajinu i chování maloměsta, kde se každý zná s každým. Překvapili mě její medicínské znalosti v oblasti porodnictví i postupy při prohlídkách či porodech. Její citlivé vyobrazení hlavních postav, kdy i mě srdce pukalo, když se Mel totálně zhroutila na výročí Markovi smrti. 
Nechyběl ani humor a já si zamilovala starého bručouna Mullinse, ve kterém jsem viděla starého pána z tv pořadu Mistři zastavárny. Starostlivost Jacka mě dojímala a i Pastor si mě získal, i když tam byl jen okrajově. Což se napraví při dalším čtení pokračování této serie, kdy bude kniha hlavně o něm. Já tedy doufám, že se setkám i s ostatními. Přirostli mi k srdci. 
Mám v plánu si přečíst i další knihy od Carrové, které mám ve své knihovně. Tak moc mě zaujala. 


Knihu vydalo nakladatelství Ikar.


úterý 1. srpna 2017

Pohřbení - Kendra Elliot

Pohřbení

od: 

Je tomu už osmnáct let, co se z lesa vynořil Chris Jacobs. Jediný ze školního autobusu plného dětí, které byly uneseny neznámo kam. Vyhublý, zmrzačený, bez vzpomínek na to, co se stalo.

Když se nyní najde masový hrob jeho spolužáků, jeden mezi nimi chybí – bratr reportéra Michaela Brodyho. Zoufalý novinář má jedinou možnost, jak odhalit pravdu: nalézt Chrise Jacobse, o němž ale nikdo netuší, kde by mohl být.

Neví to ani Chrisova sestra Jamie, která se rozhodne Brodymu v pátrání pomoci. Po Chrisových stopách se však nevydávají jen oni – odhalení pohřbených těl přiměje vraha, aby se i po tolika letech zbavil posledního žijícího svědka svého hrůzného činu…

Dokážou Michael a Jamie nalézt Chrise a přiznat jeden druhému, co k sobě cítí, dřív než bude pozdě?



Před dvaceti lety beze stopy zmizel školní autobus plný dětí i s jeho řidičkou. O dva roky později se z lesa vynoří postava vyzáblého chlapce, který tvrdí, že je jedním z pohřešovaných dětí, ale na nic si nevzpomíná a neví, co se stalo s ostatními. Až po dalších osmnácti letech se najdou pozůstatky ostatních a i bunkr, kde pachatel děti skrýval. Stále však jedna z koster chybí. Michael Brody proto hledá odpovědi na své otázky nejprve u Jamie, sestry přeživšího chlapce, ale ta neví, kde její bratr je. Vydá se se proto na vlastní pěst ho hledat, jenže netuší, že je mu v patách i Duch - Přízrak. Vrah, kterého tak pojmenovali děti a který se snaží dokončit svůj úkol.


Tahle kniha mě lákala už od samého začátku, kdy vyšla, ale nakonec jsem se k ní dostala až teď. Jen nevím, jestli mám být z příběhu nadšená nebo rozčarovaná, protože mi dost silně připomíná jiný příběh. Dějová linka ztracených dětí, nalezení někoho, kdo žil pod jinou identitou a vrah usilující o dokončení úkolu. To vše jsem už jednou četla. Nejprve jsem si říkala, že je to jen náhoda, ale jak přibývali situace, které mi tu jinou knihu připomínali víc a víc, tak opravdu nevím. Třeba jde opravdu jen o náhodu.
Na začátku příběhu se setkáváme s chlapcem, který se vynoří z lesa. Je na tom dost špatně, ale přežil. Chris Jacobs si užil peklo, kdy byl držen ještě s Daniel Brodym a dalšími dětmi v bunkru v lese. Tam je zavřel vrah a únosce a nakonec zbyli jen oni dva. Chris trpí ztrátou paměti a na nic si nevzpomíná.
O dalších pár let se setkáváme s Danielovým bratrem Michaelem. Jako úspěšný novinář ví, co se kde děje a tak ho velice zajímá, když se najdou ostatky dětí nedaleko míst, kde byl nalezen i Chris. Celý život pátrá po tom, co se stalo jeho bratrovi a zde by mohli být odpovědi. 
Jak se odkrývají stále nové a nové kosti, není po Danielovi ani stopa a po nalezení starého zrezivělého autobusu a pak i bunkru, je jasné, že se s Danielem stalo něco jiného. Je živý? Je mrtví? 
Na tyhle otázky se snaží Michael nalézt odpovědi a kdo jiný by je mohl znát než Chris. Jenže nad ním jako by se slehla zem. Nikdo neví, kde by mohl být a tak Michaelovi nezbývá než navštívit jeho sestru Jamie, která by mu to mohla povědět. Ta s novinářem ale odmítá spolupracovat a až po útoku neznámého muže, s ním začne mluvit.
Vydávají se společně na cestu, ale netuší, že je jim v patách i vrah, který chce dokonat svou pomstu a najít jediného svědka, který by ho mohl poznat i po těch letech. Michael se po cestě s Jamie sbližuje a tak je najednou ohrožena i ona. Díky ní si vrah totiž uvědomí, že by se tak mohl lehce dostat ke Chrisovi.
Celou dobu padají otázky, proč byl unesen celý autobus dětí. Byl to účel nebo to byla náhoda? Přeci nebyla nikdy zmínka o výkupném a ani nic jiného ty nevinné děti nespojovalo s nálezy, které v bunkru a u něj našli. Tak co za tím vězí? Najde na tohle Michael odpovědi? Najde svého bratra a zjistí, co se s ním stalo?


Jak jsem psala už na začátku, kniha se mi líbila, ale má svá ALE. Když se od tohohle odpoutám, tak to bylo výborné. Čtivé a napínavé, kdy jste mohli jen hádat, proč se vše tak stalo a kdo za tím vězí. Občas byl děj trochu předvídatelný, ale i to neubralo knize své kouzlo. Samotné odhalení na konci vás také mohlo překvapit. Už jen pro tu banalitu, která za tím vším stála.
Když to vezmu ale z hlediska toho, co jsem nakousla už na předešlých řádcích, tak se nemohu ubránit dojmu, že spisovatelka se hodně inspirovala u Harlana Cobena a jeho knihy Temné lesy. Velice podobná dějová linka, kdy jsem díky téhle knize občas měla pocit, že na příští stránce se stane tohle a ono to tak bylo. Nevím, co si o tom myslet. Možná by jste mi to mohli vyvrátit Vy, moji čtenáři tohoto blogu, jestli to tak opravdu je nebo není. Je to přeci jen pár let, co jsem Cobena četla, ale tahle kniha od něj mě velice uchvátila pro jeho otevřený konec. I díky němu si tu knihu celkem dobře vybavuji a hodlám si jí ještě někdy zase přečíst.


Knihu vydalo nakladatelství Mystery Press.


sobota 29. července 2017

Rozbalovačka z Metafory a Joty

Dnes vám představím dvě novinkové knihy, které mi přišli k recenzím. 




První přišla kniha z Metafory a asi jste ji už sami zaznamenali, protože jí je plný internet. Já se na ní nechala doslova ukecat, protože to je žánr, kterému se jindy vyhýbám jak čert kříži. Jenže jak mi bylo nakonec řečeno - Zkusit se má vše.
Kniha je tedy pěkně tlustá a i tím budí respekt. 



Slyším tě všude

od: 

Svižně napsaný příběh se odehrává se v blízké budoucnosti, kdy bude možné, k nepřetržité komunikaci a dostupnosti přes sociální sítě, i neustálému vylepšování technologií, podstoupit operativní zákrok, který propojí partnery tak, aby vnímali pocity a myšlenky druhého.

Právě to nabídne Briddey Flanniganové její přítel Trent namísto zásnubního prstenu. Briddey je nadšená, vždyť EED zákrok prohloubí jejich vzájemnou lásku a umožní jim dokonalé souznění. K zasnoubení má dojít po úspěšném navázání spojení po operaci. Briddey navíc doufá, že se tím konečně dostane z dosahu přílišné péče a starostlivosti své irské rodiny. Jenomže věci se nakonec nevyvinou přesně podle plánu. Po probuzení z narkózy čeká Briddey překvapení: k propojení sice došlo, ale zcela jinému, než předpokládala.

Od té chvíle se rozjíždí napínavý a vtipný příběh, který převrátí Briddeyin dosavadní život naruby a dovede ji k zásadnímu přehodnocení pohledu na lidi kolem sebe. 



Druhá kniha je z Joty, kde jsem reagovala na výzvu ohledně kuchařské knihy. V poslední době mě začalo bavit dělat tenhle druh recenzí a to i proto, že sama ráda vařím a peču. Tahle byla jiná už jen k vůli tomu, že se jedná o veganskou kuchařku. 
V knize je plno krásných fotek a i bezva hlášky k jídlu a o jídle.


Fuck(t) drsná veganská kuchařka: 115 receptů

od: 

Pod jménem Thug Kitchen se skrývá tak trochu záhadná losangeleská dvojice, která se jednoho dne rozhodla, že se nebude cpát zdravým jídlem sama, ale že k tomu, pokud možno nenásilně, přinutí i své okolí, a posléze i úplně cizí lidi. Však zelenina a vůbec všechno, co se dá nacpat pod pojem „veganská strava“, je skvělý a taky zdravý žrádlo pro všechny lidi, co jim není šumák, co do sebe cpou. Dnes má Thug Kitchen milion přátel na Facebooku a třeba taková Gwyneth Paltrow je z jejich receptů úplně vedle.











pátek 28. července 2017

Anglické listí aneb Coolturní šok - Alena Damijo

Anglické listí aneb Coolturní šok

od: 

Hlavní hrdinka odjíždí pracovat jako au pair do Londýna a už tam zůstane. Ve svých fejetonech popisuje svůj každodenní život v cizím prostředí. Mění rodiny, kde hlídá, najde si přítele, vdá se, přichází děti, stěhování. Nakonec se autorka stává se učitelkou na plný úvazek… Vše je prošpikováno nesmírně vtipným komentováním britského způsobu života a zvyků od pití čaje po úctu, které se těší bájný tenisový Wimbledon. S úctou i rebelským stěžováním, autorčin styl připomíná Roberta Fulghuma. 



O tom, jak se jedna česká dívka vydá do světa na zkušenou jako au pair a nakonec tam zapustí kořeny. Veselé i méně veselé příhody ze života a hlavně vyrovnávání se s jinou mentalitou a stylem života. Vše podané příjemným stylem psaní a velkou dávnou humoru a sebeironie.


Tahle kniha mě uchvátila od prvního pohledu svou obálkou a pak i tím, co nabízela. Lákala na vtipné dobrodružství ze země, kde je humor suchý, počasí vlhké a tradice se dodržují na každém kroku.
Autorka nám dává nahlédnout do svého života, kdy v roce 2002 odletěla do Anglie jako au pair a už zde zakotvila. Má vlastní rodinu, učí ve škole na prvním stupni a do toho stíhá létat i do rodných Čech.
Laskavou formou nás seznamuje se svým životem a tím, jak se čecháček sžívá s jinou kulturou. Má svůj osobitý humor, který mě strašně bavil a byl mi moc blízký. Popisuje své zážitky s au pair a její první rodinou a i to, jaké to bylo vyměnit ji za svou druhou, kde měla více volnosti. Její studium na škole, aby pak mohla učit anglické děti a kolik papírování to bylo. Jak já jí záviděla praxi v Toweru. 
Jak si angličané potrpí na různé svátky, o kterých my obyčejní nemáme ani zdání a které tam za vodou oni milují. Jak se slaví Vánoce tam a jak to vypadá u nás. Jaký je rozdíl mezi školstvím u nás a tam. Ani jsem netušila, kolik oni mají prázdnin a o kolik jsme jich ochuzeni my. Prostě coolturní šok jak se patří. 
Já se bavila a to pořádně. Četla jsem ji po většinu času ve vaně, kde mám klid na čtení. Pohodové, vtipné s kapkou ironie a tak ze života. Občas jsem se v některých situacích poznávala. Autorka má můj obdiv za to, že se nebála zapustit kořeny v jiné zemi. Její styl vyjadřování a to jak se se vším vypořádala, mě neskutečně dostával.


O tom všem si můžete přečíst i zde Alena Damijo - Blog iDNES.cz, kde se její články vyskytují a díky nim vznikla i tahle skvělá kniha, kterou vydalo nakladatelství IKAR.