sobota 16. září 2017

Se záští

od: 

Osmnáctiletá Jill Charron vyráží na výlet do Itálie. Má to být dobrodružství na celý život. Ale dochází k nehodě. Jill se probouzí v nemocnici, nohu v sádře, stehy v obličeji, a místo paměti z posledních 6 týdnů jen jedno velké nic. Jill zjistí, že se připletla do nehody se smrtelnými následky. Její otec jí nechá převézt domů, aby měla kvalitní péči. Včetně právníka a houfu novinářů... Zdá se, že nehoda nebyla nehoda... Jill se snaží dát dohromady události posledních šesti týdnů, než její dosud pohodlný a bezproblémový život zmizí v nenávratnu.



Když se Jill vzbudí v nemocniční posteli a nechápe, co se děje. Má ošklivě zlomenou nohu, pohmožděný obličej. Nemůže si vzpomenout na některá slova. Byla by ráda, kdyby ji navštívila její nejlepší kamarádka Simone. Tak proč s ní její rodiče nechtějí mluvit a ještě ji vyčítají, že jim volá? Jak to, že si nepamatuje nic z výletu do Itálie, kam se tak moc těšila? Proč ji sledují novináři? A co tu dělá ten zpropadený právník?


Další kniha z nakladatelství Omega, která stojí za povšimnutí a větší pozornost.
Mě se strašně líbí obálka. Miluji odstíny červené a oranžové a tady jsou v podobně západu slunce promítajícím se na skalní útes s městečkem a přes něj velký bílý nápis s názvem knihy.
Seznamujeme se s dívkou Jill, která absolutně nechápe, proč je v nemocnici a proč jí nikdo nic neřekne. Jen díky lékařům se dovídá, že ztratila paměť a že trpí Afásií - poruchou na vybavování si běžných slov. 
Největší šok zažívá, když jí je oznámeno, že si její mozek nevzpomíná na posledních 6 týdnů života. Pryč jsou vzpomínky na výlet do Itálie, kam se tolik těšila. Měla tam jet se svou nejlepší kamarádkou Simone, jenže ta není. Prý se obě vybourali v autě a Simone nehodu nepřežila. Jill je obviněná ze zabití své nejlepší přítelkyně, ale proč by to ona dělala? Měla ji ráda jako svou sestru, kterou neměla. Byli přeci jak Batman a Robin. 
Jill je převezena do rehabilitačního centra, kde je na pokoji s Annou. Podstupuje léčbu a hlavně terapii, aby si dokázala vzpomenout. Tedy pokud si vůbec vzpomene, protože ne vždy to mozek dovolí. 
Sledujeme i vývoj vyšetřování, co se v Itálii vlastně stalo. Je nám dovoleno nahlížet do výpisů z policejních výslechů, ale třeba i statusů na facebooku. Skládáme si obrázek toho, co se asi stalo. Stojí opravdu Jill za smrtí své přítelkyně nebo to byla prostě jen nehoda?


Tohle je jiné. Jiné a tak zatraceně dobré. Není zde krev a nechutné mučení. Je zde psychologická hra, která nám dává nahlédnout do skryté psychiky člověka. Ukazuje, jak je mozek neobyčejný orgán, který nám občas brání si na něco vzpomenout. Hraje si s námi. Chrání nás tím, že si nemůžeme vzpomenout na něco zlého. Hraje na city. Vy z toho šílíte, protože si chcete tak moc vzpomenout. Vaše city jsou rozhárané a rozhodí vás díky tomu i sebemenší maličkost.
Tak se nám jeví chvilkami Jill. Osmnáctiletá studentka z lepší rodiny, která je premiantka třídy. Je tichá, drží si odstup od ostatních krom své nejlepší kamarádky Simone. Ta je jí pravý opak a nikdo na škole nechápe, proč ty dvě spolu tak drží. To Simone je ta vymetačka mejdanů a Jill je v jejím stínu.
Co se tedy stalo v Itálii? Z některých výslechů a výpovědí se dozvídáme, že za to možná mohla hádka a velká žárlivost. Jenže proč by se ty dvě hašteřili? Neměli přeci důvod. Nebo se přeci jen něco našlo? Záviděla tajně Simone Jill její postavení a studijní výsledky? Nebo to bylo tak, že Jill záviděla Simone úspěch u kluků?
Autorka s námi mistrně rozehrává hru o polapení vzpomínek a hledání viníka toho všeho. Jenže je opravdu koho nebo co hledat?


Za knihu velice děkuji nakladatelství Omega - Se záští a Knihám Dobrovský - Se záští
Tohle bylo tak jiné a já si to vážně užila.


9 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze, naprosto s tebou souhlasím. Kniha je vážně zajímavě a originálně napsaná.;))

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu už mám také přečtenou, ale musím říct, že jsem z ní příliš unesená nebyla. Co knize nakonec dalo velký počet bodů je její závěr, ten byl takový krutý, možná trošku předvídatelný, ale moc se mi v rámci možností líbil. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to beru tak, že je jiná. Není o brutalitě a krvi. Tím se odlišuje a proto ji hodnotím tak kladně. Je jasné, že někdo mohl očekávat něco jiného a nebo ho to nebavilo díky tomu, že jde tak trochu YA. Tu mimochodem čtu minimálně. Tady mi to ale nevadilo.

      Vymazat
  3. Teď jsem četla tvůj komentář k mé recenzi, no a koukám :D Jakože fakt podobný obrázek :-) Dneska jsem nad tím místem trochu pátrala na netu, protože jsem přesně nevěděla, jak se to jmenuje, ale stačilo zadat barevné domky v Itálii a našlo mi to :-)
    Jinak si to moc hezky sepsala :-) Souhlasím se vším :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Já na něj narazila při konci čtení ještě s pár dalšíma a i videem k tomu. Nešlo odolat si ho nestáhnout do ntb. Používám ho jako jednu z tapet. Fakt mě shoda dostala :-D
      Mě se ta tvá recenze také moc líbí.

      Vymazat
  4. Kniha zní zajímavě, zatím byla pro mě bez povšimnutí, ale zřejmě napravím.
    Knihy od Omegy z principu moc nevyhledávám! Zdá se, že udělám výjimku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvůj postoj u Omegy chápu. Já se to snažím nevnímat a prostě vychutnávat knihu jako takovou i s chybami. Snad i díky tomu s nimi mám dobré zkušenosti, i když také byl sem tam nějaký přehmat.
      Tohle bylo opravdu moc zajímavé čtení a doporučuji od nich i Černooké Zuzany, které mi kniha připomněla.

      Vymazat
    2. Díky za připomenutí, pamatuji si, že když se roztrhl "pytel" s recenzemi na Č.Zuzany, že jsem si taky říkala, že bych je zkusila :)

      Vymazat