Půlnoční modř - Simone van der Vlugt

Půlnoční modř

od: Simone van der Vlugt

Příběh jako z obrazů holandských mistrů, připomínající Dívku s perlou Poutavý historický román o vzniku delftské modré keramiky Holandsko druhé poloviny 17. století. Výtvarně nadaná Catrijn se po smrti svého o dost staršího manžela vydává z rodné vesnice poblíž Alkmaaru žít do města, jak vždy toužila. Získá místo hospodyně u bohaté rodiny v Amsterdamu, kde v té době žije a tvoří i Rembrandt van Rijn. Catrijn je zde šťastná, záhy je však kvůli stínu z minulosti nucena dobré místo opustit a odejít až do vzdáleného Delftu. Přijme nabídku pracovat jako malířka v keramické dílně a podílí se na zrození věhlasné holandské fajánse. Najde tu blízké přátele, mezi jinými i Jana Vermeera, a také svou životní lásku. Přicházejí však těžké časy. V Delftu dojde k obrovskému výbuchu muničního skladu, který v roce 1654 zničil velkou část města. A vzápětí do příběhu razantně vstoupí morová rána, která ve stejném roce postihla většinu země a jež navždy změní i život Catrijn.

Vydejme se společně do Holandska, kde v polovině 17 . století žije v malé vesnici Catrijn. Ta po smrti svého manžela opouští rodnou vesnici, kde pro ni už není místo. Vydá se do Amsterdamu, kde získá místo hospodyně. Díky uměleckému zájmu její paní se podívá i do malířské dílny, kde tvoří Rembrandt.

Bohužel ji pronásleduje její minulost a tak je nucena opustit dobré místo a vydat se do dalekého Delftu. Tam získá díky svému umění malovat na keramiku práci malířky v jedné dílně. Prožije si hrůzu po výbuchu muničního skladu, kde málem přijde o život. Najde zde novou lásku, ale osud má v záloze další zkoušku. To, když se ve městě objeví mor, který v té době postihl většinu země.

Úžasná kniha a já jsem velice vděčná, že jsem ji mohla přečíst díky Metafoře o tolik dříve, než přijde na knižní pulty. Kniha totiž vychází až 26. října. 

Příběh sám začíná týden po pohřbu v jedné vesnici v roce 1645. Poznáváme mladou vdovu Catrijn. Ta po smrti svého manžela Groveta opouští rodnou vesnici. Snaží se zapomenout na to zlé a najít nový směr života. 

Zamíří do Alkmaaru, kde má přátele. Tam by mohla najít i práci. V hostinci, kde se ubytuje, poznává Mattiase van Nulanda. Ten jí doporučí jako hospodyni u svého bratra v dalekém Amsterodamu. Což Catrijn nevadí. Čím dál bude od minulosti, tím lépe.

Nastoupí jako nová hospodyně a nevede si vůbec špatně. Jenže i zde ji nakonec minulost dostihne v podobě Jakoba, který ji připomíná činy, na které by nejraději zapomněla. 

Naštěstí se v té době stane i jiná věc, díky které může bez podezření a hlavně vyzrazení jejího tajemství, opustit dobré místo a vydá se do Delftu. Tam ji její bývalý pán posílá ke svému bratrovi Evertovi. Ten vlastní keramickou dílnu, kde se specializují na delfskou modrou fajáns - keramiku podobnou čínskému porcelánu. Díky jejímu umění malovat na porcelán dostane místo malířky tohoto drahocenného zboží. 

Poznává zde nové přátele a po výbuchu muničního skladu, který v roce 1654 zničí skoro celé město, najde i životní lásku.

Už to vypadá, že je vše na nejlepší cestě ke štěstí, když se Jakob objeví znovu. Catrijn nemá před ním kam utéct. On se ale tváří jako beránek a tak na možné nebezpečí zapomene. Přijde ale jiná rána. Do města se přižene mor. Catrijn je nucená volit mezi srdcem a rozumem. Opouští město a vydá se do bezpečí. Za sebou nechává své milované ve víře, že až se vrátí, najde je živé. Cestuje za svou rodinou.

Přečká v bezpečí a nakonec se vrací do Delftu. Dílna je zavřená. Evert to nepřežil a i její přátelé přišli o své blízké. Jenže Catrijn dojde k odhalení. Ne všechnu smrt způsobil mor a jí to stojí málem život. Naštěstí přijde včasná záchrana.

Je čas začít znovu. Jenže najde po tom všem ještě sílu na nový začátek?

Překrásný příběh. Moc tyhle slova u knih nepoužívám v poslední době, ale tady musím. 

Četla jsem ji po kouskách a delší dobu, ale to bylo tím, že jsem ji chtěla vychutnat. Protože pokaždé, když jsem se začetla, tak nešlo přestat. Kolikrát jsem se v noci přemlouvala, abych ji odložila. Ráno mě čekali povinnosti a kdybych jen četla a četla, tak bych byla ráno k nepoužití a to by mi doma neodpustili.

Autorka velice poutavě nastínila život té doby a nenásilnou formou uvedla v život některé historické postavy 17. století. Které to jsou ale neprozradím. Ztratilo by to své kouzlo, které jsem i já díky tomu objevila.

Hlavní hrdinka mi přišla velice příjemná a i její jednání. Tím, jak se se vším dokázala vypořádat a neklesala na mysl ani v těch nejtěžších chvílích. Její odhodlání i víra, že bude vše dobré.

Nesnášela jsem Jakoba. Byl to bídák i když se tvářil jako svatoušek. Člověk s ním občas i sympatizoval. Jeho osud jsem mu přála. Neřeknu přímo co se s ním stalo, protože bych prozradila mnohé. Prostě dobře vykreslený hajzlík.

O ostatních důležitý postavách bych také mohla také napsat hodně, ale proč vás ochuzovat o zážitek ze čtení ? 

Pokud tedy milujete historické příběhy s reálnými postavami a podtextem, tak směle do ní. Já jí nemám co vytknout. Pro mě je ta kniha naprostá bomba.

Za tento nevšední čtenářský zážitek ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora.