Recenze Černooká blondýnka - Benjamin Black

Černooká blondýnka

od: John Banville

„Bylo jedno z těch úterních letních odpolední, kdy si začínáte říkat, jestli se Země nepřestala otáčet. Telefon na stole vypadal jako někdo, kdo ví, že jej sledujete. Doprava plynula dole v ulicích a bylo tam také pár chodců, mužů v kloboucích, kteří jen tak postávali.“

Tak začíná Černooká blondýnka, nový román s Philipem Marlowem. Ano, TÍM Philipem Marlowem! Pokračovatel Raymonda Chandlera, Benjamin Black, přivedl Marlowa zpět k životu a k novému dobrodružství ve špinavých chudinských ulicích Bay City v Kalifornii. Začátkem 50. let je Marlowe neklidný a osamělý – jako vždy – a podnikání mu trochu vázne. Pak ale přichází na scénu nový klient: mladá, krásná a noblesní žena, která po Marlowovi chce, aby našel jejího bývalého milence...

Detektiv Marlowe má další případ. Krásná žena ho pověří najít svého bývalého milence, který má být mrtví a ona ho přeci jen nedávno viděla živého a zdravého a tak ho chce najít.

Moje první a řekla bych, že i poslední setkání s tímhle legendárním detektivem. Sama jsem se chtěla přesvědčit, co na je na to Marloweovi tak zajímavého, že baví už desítky let. No, možná jsem měla sáhnout po původním autorovi a ne jeho pokračovateli. Nevím...

Každopádně ač jsem se snažila jak jsem mohla a přečetla knihu až do půlky, kdy jsem stále doufala s každou novou stránkou, každou kapitolou, že se to nějak rozjede a začne se konečně něco dít, tak jsem nic takového nenašla. Psané to  nebylo špatně, ale bylo to líné jak rozlitý olej na podlaze, který se tak blbě utírá. Ani sám Philip mi nepřišel tak úchvatný, jak jsem si myslela a jak jsem si ho představovala. 50. léta byla asi taková a amerika, která se v té době vzpamatovávala z války, která nedávno skončila, potřebovala asi takového hrdinu, který bude jemný a přitom drsný. Mě tedy připadal spíše nudný.

Knize dávám 2,5 hvězdičky z 5, bohužel.

Děkuji Mobě za poskytnutý recenzní výtisk, který můžete koupit zde Černooká blondýnka. 

Třeba se vám bude líbit více. Občas prostě člověk šáhne vedle a ne pokaždé se kniha nakonec trefí do vkusu a představy čtenáře.