čtvrtek 22. září 2016

Z Medvědí knihovny 1. - Pýcha a předsudek Jane Austen

Kniha, která mě nejvíce ovlivnila ve čtení a která mě k četbě jako takové přitáhla jako první. I tak by se to dalo nazvat.
Když jsem v  roce 1995 viděla v tv běžet jeden britský seriál, který se nazýval Pýcha a předsudek, tak jsem ještě neměla ani ponětí, že nějaká Jane Austen existuje. Už tehdy jsem si ale všimla, že v titulcích je zmíněné její jméno.
Hned jak jsem zjistila, že tenhle úžasný seriál je podle knihy, tak šup do knihovny, jestli jí tam nenajdu. Byla tam.
Nevím, jak dlouho mi tenkrát trvalo knihu celou přečíst, ale vím moc dobře, že se mi vážně líbila a pak jsem přečetla ještě pár knih od ní.
Byl to pro mě přelomový objev a jsem za to ráda. Díky tomuhle dílku jsem se literatuře začala více věnovat a dávala i velký pozor, co se zrovna probírá ve škole. Knihy, které mě pak něčím zaujaly, jsem si chodila pravidelně půjčovat a něco i kupovat.
Doma mám momentálně malou sbírku knih od Austen a Pýchu a předsudek mám z roku 1967 z Odeonu. Knihu jsem získala nejspíš z mělnického antikvariátu Želví doupě, ale ruku za to dávat nebudu. To už si vážně nepamatuji.



Pýcha a předsudek

Pýcha a předsudek je jedním z nejoceňovanějších děl Jane Austenové i všeobecně. Vypráví příběh Elizabeth Bennetové, která žije se svými čtyřmi sestrami, sarkastickým otcem a maloměšťáckou, úzkoprsou matkou, která myslí jen na jediné - jak své dcery výhodně provdat.
Když se na nedalekém panství Netherfield usadí mladý, svobodný a bohatý pan Bingley, je jasné, že se jej paní Bennetová pokusí získat pro jednu ze svých dcer. S Bingleyem přijíždí jeho dvě snobské sestry a zdánlivě pyšný pan Darcy, bohatý pán a majitel sídla Pemberley a poloviny hrabství Derbyshire, který na svéhlavou Elizabeth neudělá právě nejlepší dojem, narozdíl od přátelského Bingleyho, který si velmi rozumí s Lizzynou sestrou Jane.
Na scéně se také objevuje pan Wickham, zapřísáhlý nepřítel Darcyho a chudý pěšák, který přijel s regimentem na zimu do města, a získává si Elizabethiny sympatie.
Nic však není, jak se zdá být...


A co vy? Jaká byla vaše první kniha, kterou považujete za přelomovou? Nepočítejme slabikář.


4 komentáře:

  1. Já rozhodně Křišťály moci. Byla to moje úplně první kniha, která měla skoro 300 stran. Četla jsem ji asi ve třetí třídě a pořád ji mám ráda. Navíc díky této knize jsem se dostala k fantasy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dškuji za komentář. Knihu neznám, ale podívám se po ní. Třeba mě také zaujme :-)

      Vymazat
  2. Já jsem svůj přelom zažila poměrně nedávno i když už jsem četla hodně a bylo to, když jsem objevila dílo Umberta Eca. Jeho knihy jsou úžasné, vždycky z nich mám "ještě něco navíc" než z knih, které čtu běžně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeho knihy znám,ale ještě jsem se neodvážila je číst. Mám to u něj jako třeba u knihy Jak zabít ptáčka. Bojím se jí a zároveň je to velká výzva, co určitě stojí za vyzkoušení.

      Vymazat