čtvrtek 9. března 2017

Dům v Bretani - Marta Davouze

Dům v Bretani

Žena, která po padesátce najde lásku, o níž snila od mládí, přestěhuje se do vzdáleného místa na severozápadním okraji Francie a provdá se za muže diametrálně odlišného od toho, s nímž prožila téměř čtyřicet let. Není to román, ale humorně laděné příběhy autorky, která je navzdory cize znějícímu příjmení rodilá Češka s hlubokými kořeny v bývalé vlasti. 

Dlouhá léta působila jako jedna z význačných osobností v pražské kulturní sféře, byla redaktorkou, publicistkou, ředitelkou Centra Franze Kafky a organizátorkou debatních společností, vytvořila zázemí dvěma synům a jednomu příliš
dokonalému manželovi… 

Nyní už více než deset let šťastně žije ve starobylé usedlosti na bretaňském pobřeží, založila tu uměleckou nadaci, cestuje a díky svým zkušenostem a znalostem dokáže čtenářům nejen vtipně poodhalit zajímavosti ze svého nového domova, ale s potřebným odstupem a nadhledem též zhodnotit i české prostředí, s nímž je v každodenním kontaktu. 



Marta Davouze, dříve Železná se po rozvodu přestěhuje na své sídlo v Bretani. Poznává se zde svého budoucí muže a  je to láska na první pohled. Společně pak dávají do kupy rozlehlou usedlost i se zahradou a rybníčkem. Chovají kachny i slepice a pořídí si kočku s psíkem. Tím padá veškerá romantická iluze, že zde bude oáza klidu a harmonie. 
Poznáváme i její početnou rodinu a příbuzné a zážitky s cest. Hlavně ale život ve Francii a jak se s tím vším sžila.



Kniha vás na první pohled uchvátí obálkou. Ta je dílem Aleny Beldové. Uvnitř knihy pak najdete poetické ilustrace Pure Beauty, které dokreslují celé vyprávění v knize.
Hlavní vypravěčem je sama autorka, která nám dodává obraz jejího života z Francie. Ze země, do které se kdysi zamilovala, jako jiní se třeba zamilují do Anglie. Náhoda tomu chtěla, že jí její bývalý manžel koupil dům v Bretani. 
Bylo to místo, do kterého vložila srdce a za deset let práce a života tam stvořila s druhým manželem, jejím námořníkem, jak ho láskyplně nazývá po prvních setkání, domov. Čelila zde mnohým nástrahám od neznalosti jazyka a jiné kultury až po starosti čistě praktické. Jak sehnat dobré řemeslníky, kteří opraví dům co nejšetrněji a dle jejích představ. Co tam se vystřídalo přátel, kteří uměli to a to. Co zakoušela, když se snažila o střet kultur ve vaření českých a francouzských pokrmů. I tak na svůj nový domov nedá dopustit.


Lidé v Bretani nemají lehký život, rozhodně těžší, než na jaký jsme v Česku zvyklí. Je to drsný kraj. Mořské bouře, ledové větry, vlhká zima, která zalézá do kostí. Když se však vítr ztiší a zazáří naplno slunce, každý je naplněn štěstím. Jen to samo stačí lidem ke štěstí, není potřeba ničeho dalšího. Ze všech stran, od pokladní v supermarketu přes slečnu na poště po přátele, kteří přijdou na kávu, zní jediné: "Il fait beau aujourd'hui!", dnes je krásně.


Pro mě to byl milý zážitek. Samotný příběh nenudil a spíš vás nutil k úsměvu. Autorka vás pustila do svého života a ukázala, jak se jí žije v nové domovině, kde to nebylo lehké. Díky své české houževnatosti, nadhledu a s dávnou sarkasmu vše zvládá. Já se díky ní dozvěděla něco o zemi, kterou znám jen z televize nebo dokumentů či obrázků z netu. Takové cestování, objevování mám ráda a proto byla kniha příjemným společníkem v těchto ještě lehce pochmurných dnech. Vnesla sluníčko i déšť do mého života. Hlavně ale ukázala, že lidskost se dá najít všude. Jen se pořádně dívat.



Za knihu velice děkuji Mladé frontě, která mi ji poskytla i s pokračováním, které se budu snažit přečíst v brzké době. 


5 komentářů:

  1. Super Zdeni, jsem ráda, že se kniha líbila :-) Taky se budu muset co nejdřív dokopat k druhé části :-) Mimochodem, nedávno jsem četla krásný čtyřstránkový článek a rozhovor s Martou a byl stejně milý, jako kniha :-) Obsahoval i fotky z její francouzské svatby i s rodinou v Čechách, hezké to bylo, ale už nevím v jakém časáku to bylo :))))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) No já se také pídila po informacích o autorce a našla pár starších článků i s fotografiemi z Francie. Máš pravdu v tom, že je stejně milá jako na stránkách knihy a to vždy potěší.

      Smazat
  2. Tak na tuhle knihu už se nějaký ten pátek chystám a po tvé hezké recenzi se těším ještě víc :-) A obálka je fakt nádherná!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za reakci a těší mě, že jsem tě ke knize nalákala ještě víc. Je to hezké pohlazení v tyhle dny. Chvilku jsem tedy měla tendence ji srovnávat s knihou Jak nemít o pikniku o jeden sendvič míň od Parkánové, ale rychle jsem tyhle myšlenky zapudila. Přeci jen jsou každá jiná dáma a píší o jiné zemi. Styl psaní mají podobný, ale odlišnosti tam jsou.

      Smazat