Toskánské věže - Carol M. Cramová

Toskánské věže

od: Carol M. Cram

Příběh mladé svérázné ženy – malířky, zasazený do prostředí středověkých italských měst, upoutá nejen romantické duše, ale i milovníky výtvarného umění a starých řemesel.
Román Toskánské věže, odehrávající se v klikatých uličkách sluncem rozpálených náměstí středověké Itálie, je příběhem mladé ženy, která se odváží vykročit vlastní cestou a prosadit se v muži ovládaném malířském umění a řemesle. Sofia, dcera věhlasného malíře Barducciho, žije v rodném San Gimignanu provdaná za sobeckého a ješitného obchodníka se šafránem, ale tajně touží prosadit svůj talent v malířském umění, do nějž ji svéráznou výchovou zasvětil otec. Ten však nečekaně umírá a dceru už stihne pouze vybídnout, aby svůj sen nevzdávala a nepromarnila tak dar od Boha, kterého se jí dostalo. O pár měsíců později se v Sieně objevuje otrhaný mládenec, a žádá o práci v malířské dílně Maestra Manziniho, bývalého přítele Antonia Barducciho…
Toskánské věže spojují hrdinčinu silnou osobnost s důkladně nastudovaným prostředím a přesvědčivými postavami, které skvěle zapadají do pestrobarevné mozaiky Itálie čtrnáctého století, jež bylo obdobím velkých zvratů v celé Evropě. Stylově sestavená zápletka plná kliček a zvratů téměř nedovolí čtenáři knihu odložit. 

Mladá žena, která se hodlá postavit svému osudu v nelehké době. Itálie v době středověku, kdy vendeta je na denním pořádku a boje o moc se dějí každý den. Příběh o touze a hledání. O odvaze postavit se na vlastní nohy a jít za svým snem.

Na knihu jsem se velice těšila. Už jen samotná obálka je jemná a něžná. Nic přehnaného a přeci vás upoutá jednoduchostí. Prostě se jim v Jotě povedla.

Příběh sám takový už mi ale nepřipadal nakonec tak skvělí. Bohužel.

Seznamuje se zde s mladou ženou Sofií, manželkou obchodníka se šafránem. Dříve to byla bláznivá láska a sňatek vydupaný navzdory pochybám jejího otce. Teď ale už je to spíše jen lhostejnost a odpor. Žena má být poslušná svému pánu, má rodit syny a to Sofia není a neumí. Láska prostě zmizela a s ním i vřelé city. Svůj smutek zahání ve věži malováním, kterému se musí věnovat tajně. Tomu krásnému řemeslu se naučila od svého otce, věhlasného malíře Barducciho. Když je pak při odhalování jedné nástěnné fresky zabit, odhodlá se splnit si svůj velký sen a od manžela uteče. Chce dostát slibu, který dala otci, když umíral. Vydá se tedy v přestrojení do Sieny za přítelem svého otce. Doufá, že ji vezme do učení. Vše se ale zkomplikuje, když se do ní zamiluje syn jednoho mecenáše mistra Manziniho.

Na knize se mi líbilo, že se jedná příběh ze středověku. Mám tyhle romány ráda a jako bývalá šermířka jsem měla tuhle dobu i nejraději co se týče kostýmů a vystoupení. Příběh sám o sobě mě pak už trochu nudil. Už od začátku jsem se musela občas přemlouvat, abych četla víc v kuse. Prostě mě to nechytlo od první stránky, jak jsem doufala. I tak jsem se ale snažila číst dál a čekala, kdy mě to konečně pořádně chytí. Vzpomínky na otce a na to, jak se učila řemeslu hodně zajímavé, i když jsem se v některých názvech stylů malování ztrácela. Jako lajkovi mi to nic neřeklo a jen jsem mohla hádat a nebo použít strejdu googla, abych byla takříkajíc v obraze. Nicméně jsem nakonec dočetla, ale žádné ááách se nekonalo. Něco nového jsem se dozvěděla, něco hned zapomněla. Kniha má dle mého větší potenciál, ale já ho nenalezla. 

I tak moc děkuji nakladatelství Jota za tuto knihu. Rozšířila mi znalosti. Ukázala milovaný středověk a i to se počítá.