Recenze Nietzsche v Nice

Nietzsche v Nice

od: Christian Schärf

Dvaadvacetiletá Cécile, která pracuje jako pokojská v malém penzionu v Nice, je zvyklá na ledacos, ovšem o tak zvláštního hosta se dosud nikdy nestarala. Zdá se, že je vůči jejím půvabům naprosto imunní, jako posedlý neustále píše jakési zcela nesrozumitelné texty, trpí příšernými bolestmi hlavy – a přece se tu a tam začne chovat neuvěřitelně lehkovážně a vesele. Cécile posléze pochopí, že onen podivný pán jménem Nietzsche hodlá dokázat veliké věci – a ráda by mu pomohla. 
Na základě reálných událostí a životopisných faktů souvisejících s Nietzscheho pobytem v Nice, v jeho osudovém městě, v němž napsal podstatné části svého zásadního díla Tak pravil Zarathustra, spřádá Christian Schärf chytrý, vtipný a čtivý román. V textu jsou použité formulace z dopisů, které Nietzsche napsal v letech 1886–1890, čímž román získává na autenticitě. Autor vykresluje pečlivý a přesvědčivý portrét slavného filozofa a osvětluje nejrůznější stránky jeho povahy – představuje ho jako člověka nepochopeného, ztraceného, šíleného, geniálního – a především svobodného.

Příběh o jedné životní etapě Friedricha Nietzsche. Filosof přijíždí do Nice na začátku zimy, aby zde hledal útočiště, teplo a lepší světlo a hlavně, aby zde dopsal své velké dílo Tak pravil Zarathustra. Setkává se zde s mladinou dívkou Cécile, která mu bude po dobu jeho pobytu průvodkyní, přítelkyní a žačkou v jeho učení. Nietzsche se tu setkává s různými lidmi z jeho života. Vzpomíná na nepříliš dobré rodinné vztahy se svou matkou i sestrou, na svou ztracenou lásku k Lou Andreas - Salomé. Nezapomíná ani Richarda Wagnera, který ovlivnil jeho dílo a další postavy.
Poznáváme ho jako nalomeného muže, který se díky mladé přítelkyni a dění kolem něj mění. Vidíme zrod myšlenek, které vás nutí přemýšlet a objevujete jeho dílo.

 Kniha je rozdělá na 4 samostatné části, kdy se v každé části setkáme s více či méně zajímavou osobou z Nietzscheho života. Jako červená nit se celou knihou táhne Cécile. Dívka, u které se mistr ubytuje a naváže s ní přátelský vztah. I toto zvláštní přátelství se ale vyvíjí pomalu. Už jen pohled na poloslepého muže, který je nerudný a mladé dvaadvacetileté dívky, jak jdou spolu po Promenade des Anglais nebo se toulají po okolí. Souznění, které mezi nimi vzejde nikdo z nich nečeká a mistr v ní nachází novou žačku. Ačkoliv jeho slovům zprvu nerozumí, jak si poznamenává do svého deníku, jeho slova jí začínají v některých věcech dávat i smysl. Dovídá se jeho pohrdáním Richardem Wágnerem, o příteli Franzu Overbeckovi, se kterým udržuje kontakt díky pravidelným dopisům. Zmiňuje se jí i o Arthurovi Schopenhauerovi a jeho vlivu na jeho dílo. Nechá si od ní předčítat Dostojevského, protože jeho oči neslouží tolik, aby viděli na malinkatá písmena v knize.
V první části se Nietzsche setkává i s Josefem Panethem. Dlouhé hodinu spolu debatují, špičkují se. Josef si o těchto dnech píše se svou milenkou Sofi Schwabovu, kterou pojme později i za ženu. Díky němu se dovídáme o mistrově sestře a matce, jeho mládí a životu. Narážíme zde na jeho smýšlení o ženách.
Kniha druhá nám představuje velkého obdivovatele Friedricha Nietzscheho Paula Lanzského. Lanzskyho až posedlost mistrem a jeho dílem, mu zprvu lichotí. Hodiny spolu mluví a mluví o něm samém a jeho díle a on ho začíná považovat za svého žáka, který předá jeho odkaz dál. Všeho je ale jednou příliš a jeho se začne zajídat jeho posedlost smrtí a hřbitovy. Jeho pesimismus a pokus o psaní novel, ho odrazují čím dál víc. Díky Lanzskému odhalíme jeho spojení s Lou von Salomé a s Paulem Rée.
Ve třetí knize se objevuje Resa von Schirnhofer. Dívka, o níž si myslela blízká přítelkyně našeho mistra, že by mu mohla zalepit díru v srdci, kterou mu způsobila Lou. Jak ale napsal své drahé přítelkyni Malwidě von Meysenburg - Byla to návštěva přesně ve správnou dobu, radostná a užitečná. Bylo rovněž příjemné nemít po boku žádnou nafoukanou, hloupou husu - čímž myslí svou sestru - , která by si hrála na gardedámu a ztělesňovala vyšší bezúhonnost.
Nemyslí si však, že existuje člověk, který by ho dokázal zbavit pocitu vykořenění a osamělosti. ... Navíc je nevýhodou, že milá Resa, aby se vyjádřil po basilejsku, vypadá tak nepůvabně.

Závěr knihy nám ukazuje tajný návrat Lanzského do Nice. Celou dobu udržoval tajné spojení s Cécile, díky níž věděl o mistrově životě. Nietzsche se zdá veselejší. Více uvolněnější po boku Cécile a je to znát i na jejich hovorech. Cécile se mezitím setkává s novým mužem. Také myslitelem, který jí tak moc Nietzscheho připomíná. S tím to mužem naváže i milostný vztah. Je jím Jean Marie Guyau. Učenec, který zná mistrovo dílo a je mu v mnohém podobný. Když ji s ním Lanzsky  spatří, domnívá se, že je to Nietzsche a nemůže věřit té proměně. Vidí před sebou omlazenou  verzi svého idolu. Svého učitele, který se nahlas směje, popíjí z lahve šampaňského. To ho nakonec tak rozhodí, že z Nice odcestuje a a už se sem nikdy nevrátí.
Nietzsche také dojde k prozření. Po návštěvě Monte Carla, kde byl na opeře Parsifal od Richarda Wágnera. Wágner, ten prokletý vyhnanec na Ďábelský ostrovech, mu ukázal svým dílem porážku. Zmíněno tu je i zemětřesení, které postihne přímořské město a kde zahyne mnoho lidí. I díky tomuhle se ale mistr změní.

Pro mě bylo tohle setkání zvláštní. Chvílemi jsem měla chuť knížku zahodit. Nedočíst. Pokaždé jsem ale v ní objevila něco, co mě nutilo to nakonec neudělat. A jsem za to moc ráda. Na začátku jsem ani nevěděla, kdo Nietzsche je. Naštěstí existuje teta Wikipedie a ta mi dala nahlédnout do života toho zajímavého pána. Příběh se mi četl nakonec i dobře, ale musela jsem číst po částech, abych rozdýchala myšlenkové pochody, které se v knize vinou jak výhonky vinné révy. Pohled na myslitele, který je uzavřený a přitom má toho tolik co říct. Nepochopený a lidmi viděný blázen. I tak se dá nazvat v mích očích Nietzsche. Hodně mě v knize zaujaly různé citáty a mít po ruce tužku a papír, tak jich mám v notýsku plné stránky. Nejsem ale sadista a do knihy nečmárám. Zůstanou ale hluboko ve mně. I teď, když tohle píšu, musím nad knihou přemýšlet. A co ten konec? Čtu o utrpení po zemětřesení a najednou jako bych dostala facku. To to tak opravdu bylo? Vůbec jsem něco takového nečekala. A co jsem to vlastně nečekala? No to si musí každý zjistit sám.
Knihu hodnotím kladně a děkuji moc za poskytnutí knihy nakladatelství  Portál . Knihu můžete koupit zde Nietzsche v Nice .