Recenze Nalehko - Clara Bensen

Nalehko

od: Clara Bensen

Minimalistický příběh o lásce a putování... Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla

Svérázná americká dvojice vyráží na neuvěřitelnou cestu. Jednadvacet dní, osm zemí, skoro pět tisíc kilometrů. Žádné plány, žádné hotely a žádná zavazadla. A žádné šaty na převlečení. On má jen to, co se mu vejde do kapes, ona si bere kabelku. Ona je Clara, životní krizí trochu pošramocená mladá dáma, on je Jeff, profesor, který si libuje v šílených oděvech a v rámci experimentu se například pokoušel bydlet v kontejneru. Poznali se na internetové seznamce.

A pak si šli koupit letenku. Pro začátek do Istanbulu.

Jako novodobí tuláci bez tíže pak pokračují dál. Řecko, Chorvatsko, Maďarsko, Skotsko, Anglie... Když se pak vracejí, ve stejných šatech, v jakých vyjeli, vezou si domů něco víc než suvenýry.

Naději. Nebo dokonce lásku? 

Kniha o jednom bláznivém nápadu procestovat Evropu jen s tím, co máte zrovna po kapsách. Rande, které se protáhne na 3 týdny bez záruky, že to nakonec vyjde. 

Po přečtení, kdy jsem knihu vedle sebe odložila ve vaně, jsem si v duchu řekla - zvláštní kniha. Vzápětí jsem si položila otázku, která asi napadne každého, kdo se ke knize dostane - Mohla bych něco takového udělat i já ? Po chvilce přemýšlení jsem si odpověděla, že já ANO. Zažila jsem kempování v šermířském duchu, kdy jsem se jednou sebrala po rozhovoru s kamarádem, jestli bych nechtěla s nimi jet na bitvu. Jasně, ale nemám kostým a nic z toho. Nevadilo to a já byla tenkrát  druhý den posazena k úplně cizím lidem do auta plného nejrůznějšího harampádí, které je potřeba na bitvu. Byl to pro mě tenkrát velký zážitek. Celé 3 dny v jednom oblečení s bandou podobně smýšlejících cizích lidí, mezi kterými jsem našla přátele. Voda byla daleko a jídlo se peklo na ohni. Krásně se na to vzpomíná už jen proto, že jsem těch bitev a vystoupení pak zažila ještě několik a bylo to pokaždé super.

Ale zpět ke knize. Příběh je taková sonda do života dvou lidí, kteří se znají chvilku přes internetovou seznamku. Jeff, který přijde s tímhle nápadem cestovat jen s tím, co máte zrovna po kapsách, strhne na svou stranu Claru. Dívku zmítanou krizí života, která si od toho slibuje terapii. Že jí to třeba ukáže novou cestu a chuť do života. Nápad je to  šílený a tak vzrušující zároveň.

Jak se s tím nakonec ti dva poperou ? Nemají k sobě velké závazky. Řídí se heslem, že vše je povoleno. Volnost ve vztahu i rozhodnutí, co bude dál. Ale vyhovuje to oběma? Není té volnosti přeci jen na Claru moc? A co Jeff ? Dokáže se vzdát svého volnomyšlenkářského stylu života?

Knihu hodnotím kladně a dávám jí 3 hvězdičky z 5. 

Z knihy mě zaujal tento citát, který myslím vystihuje celou knihu

Dokud budu žít, uslyším zpěv vodopádů, ptáků a větru. Dělám tlumočníka skalám, učím se jazyku záplav, bouří a lavin. Vím přesně, kde si včely staví úl v trávovníku, a jdu přímo k místu, kde roste ve voňavých polosuchých trsech divoký rozmarýn. Neumím však nikomu vysvětlit cestu k nejbližší benzínové pumpě, a to hlavně proto, že jsem se nikdy neunavoval učením se základním světovým stranám.

Moc za ní děkuji nakladatelství Metafora, která mi poskytla tento recenzní výtisk. Knihu si lze koupit zde Nalehko.