DNA

od: Yrsa Sigurðardóttir

Ve svém domě v Reykjavíku je brutálně zavražděna mladá žena. Jediným svědkem je její sedmiletá dcerka. Když krátce nato dojde k vraždě další ženy, policie je v koncích.
Jistý radioamatér zachytává podivné vzkazy, které ho s oběma zavražděnými spojují, a tak, hnán zvídavostí, začne pátrat na vlastní pěst. Huldar, policista pověřený vedením vyšetřování, a Freyja, psycholožka vyslýchající sedmiletou dívenku – klíčovou svědkyni, musejí chtě nechtě pracovat bok po boku. Jejich spolupráci komplikuje skutečnost, že se spolu nedávno vyspali po seznámení v baru, kde se Huldar vydával za tesaře z venkova.

Po objevení brutálně zavražděné ženy, kdy po ní zbyli jen manžel a tři malé děti, se začíná pátrat po vrahovi. Ten po sobě nechal i vzkaz v podobě číselné řady. Nikdo neví co to znamená. 

K případu je povolána mladá dětská psycholožka Freya, protože vrahovu řádění byla svědkem dcera oběti. To on ovšem netušil.

Celý případ má na starosti zkušený policista Huldar. Ví, že na vyřešení celého případu závisí jeho kariéra a neúspěch ho může stát místo. To, že má na pomoc i Freyu mu ale radost nedělá a ani ona zrovna neskáče radostí. Byl to totiž Huldar, se kterým strávila jednu opuštěnou noc a on se pak k ránu vypařil jak pára nad hrncem.

Tahle kniha z nakladatelství Metafora, mi doma leží už října. Od té doby jsem jí zkoušela číst několikrát a až v prosinci nadešel ten praví čas. Tedy jak se to nakonec vezme, ale to pochopíte později.

Pro svou obálku je kniha dokonalá. Velká písmena přelepená stříbrnou lepící páskou. Co to má znamenat ? To pochopíte v úvodu čtení.

Hned z prvních stránek nám autorka naznačuje, co máme v příběhu čekat. V prologu je vám líto dětí a u první kapitoly ani nedýcháte napětím. Jenže pak se to jak si zvrtne. Já tedy začala po delším čtení a hlavně v kapitolách a radistovi přeskakovat řádky. Kapitoly s ním mě nesmírně nudily a četla jen zběžně. Taky jsem to chtěla i vzdát a na delší dobu knihu odložila.

Nakonec mi to nedalo a ke knize vrátila. Okolí mě ujišťovalo, jaká je ta kniha pecka, tak jsem si říkala - OK, zkusím to ještě jednou.

Co vám budu nakonec povídat dál. Prostě jsem to přežila do půlky knihy a dál už to nešlo. Nejenom že mě nudil Karl, ale nakonec i hlavní hrdinové. Samotné popisování některých věcí mi přišlo příliš dlouhé a bezdůvodné. Já se sama přistihla, že i zde začínám přeskakovat a to byl konec všeho. Pokud přeskakuji jen Karla, je to ještě dobré, ale když už jsem začala i s hlavními hrdiny, tak něco je opravdu špatně. Při tom mi popisy u knih nevadí, tedy pokud mají co nabídnout. Zde jsem to ale nenacházela.

Za mě tedy tato kniha NE. Po téhle zkušenosti ani nevím, jestli dám autorce vůbec šanci i s jejími předchozími knihami. Je mi to líto.

Za knihu i tak děkuji nakladatelství Metafora a doufám, že se na mě za můj názor nezlobí. Jistě se najdou jiní, kdo knihu ocení daleko víc jak já.