Když šeptá listí – Příběh stromů a mého života

od: Hope Jahrenová

Uznávaná vědkyně Hope Jahrenová vybudovala tři laboratoře, v nichž studuje stromy, květiny, semena a půdu. Její knižní prvotina odhaluje mnohé ze života rostlin – ale nejen to. Když šeptá listí je kniha o práci a lásce, a o horách, které spojenými silami dokážou přenést. Přináší pozoruhodné příběhy o autorčině dětství na minnesotském venkově; o životě s nekompromisní matkou a otcem, který ji povzbuzoval k mnohahodinovým hrám v jeho školní laboratoři; o tom, jak nalezla útočiště ve vědě a naučila se dělat laboratorní práci „jak srdcem, tak rukama“; a také o nevyhnutelných součástech vědecké práce – zklamáních, úspěších i radostných objevech. Jádro knihy však tvoří příběh vztahu, který si Jahrenová vybudovala s velmi nadaným, životem zkoušeným mužem jménem Bill, jenž se stává jejím pracovním partnerem a nejlepším přítelem. Jejich často nevyzpytatelná vědecká dobrodružství je zavedou ze středozápadu napříč Spojenými státy a zpět, přes Atlantik až na tropickou Havaj, kde v současnosti Jahrenová našla domov pro sebe i svou laboratoř. Autorčin zkoumavý pohled na rostliny, její úžasná duševní houževnatost a bystrá pozorování oživují každou stránku této nevšední knihy. Stejně, jako vám otevře dveře ke krásným a složitým mechanismům uvnitř každého listu, stébla trávy a okvětního lístku, také navždy změní váš pohled na svět přírody. Je to výmluvný příklad toho, co se může stát, když v sobě objevíte vášeň, energii a odvahu, abyste žili tím, co opravdu milujete, a postupně se stali osobou, jíž jste se stát měli.

Životní příběh Hope Jahrenové, který nám vypráví ona sama. Kde se vzala její láska k vědě, rostlinám a jak ji to poznamenalo. Její setkání s nejlepším přítelem Billem. Je to příběh i stromů samotných.

Opět jsem měla tu možnost nahlédnout do seznamu knih, které mi posílá Knihcentrum.cz. Na první pohled mě tam zaujala tato kniha spolu s ještě jednou, kterou se k mojí lítosti ale nakonec nepodařilo dohledat. Smutek po ní mi pak ale tato kniha z nakladatelství Jota vynahradila.

Na první pohled vás upoutá obálka, která se Jotě opravdu povedla. Ke knize se velice hodí a celý příběh tomu jen nahrává.

Seznamujeme se z Hope a jejím životem. Kde se vzala její láska ke všem těm baňkám, mikroskopům a dalším věcem, které jsou potřeba při bádání v laboratoři. Poznáváme i její studentský život. Nahlédneme třeba i do fakultní nemocnice, kde se Hope z poslíčka vypracovala na plniče vaků - infuzních roztoků s všelijakými léky. I díky tomu měla peníze na studium. 

Poznáme Billa, jejího nejlepšího přítele, který má za sebou své. Poutá je k sobě zvláštní druh přátelství a ne všichni ho můžou chápat. Jejich vědecké cesty nás zavedou přes celou Ameriku až do chladu severní polokoule, aby nakonec zakotvila na slunné Havaji i s celou její rodinou.

Tím vším se jako tenká nitka, která žije vlastním životem, táhne i příběh stromu. Od malého semínka, které nám roste před očima až po urostlí strom.  To vše popsáno tak, že úplně živě vidíte, jak to celé probíhá.

Každý začátek znamená konec čekání. Každému z nás náleží jen jedna šance na život. Každý z nás je zároveň vysoce nepravděpodobný a přitom nevyhnutelný. Každý vzrostlí strom byl nejprve čekajícím semínkem.

Příjemná kniha a tak uklidňující. 

Příběh nám klidě plyne a vy se pomalu noříte do tajů světa, který se skrývá za zavřenými dveřmi mnoha laboratoří a i mimo ně, hezky v terénu. Že ne vždy se vše hned podaří a je třeba tomu dopřát čas, je jasné od začátku. Člověk musí mít trpělivost a věřit svým cílům. Roste s každým poznáním jako to malé semínko v zemi. Roste jeho vědění a touha dostat se až na vrchol. 

Hope je také takové semínko. Z malé holčičky, která si mohla hrát s tatínkovými zkumavkami ve škole, kde učil, v ní vyklíčilo poznání, že věda a svět kolem, je její místo. Šla si za tím a tím, jak nám vypráví svůj příběh, nám ukazuje, že nic není nemožné. Že pokud máme sen, můžeme ho uskutečnit. Její život může být inspirující pro nás ostatní. 

Jak roste ona, roste i strom, který se nám vyklube ze semínka. Zapustí své kořeny, aby pak vykoukl na svět a ukázal, jakou sílu má ve svých větvích. Jaký život pulzuje v listech a i v jeho dalších částech. Stejně jako vy i on chce žít a mít své místo na zemi. Strom vydrží víc, než si totiž myslíme.

Knize nemám co vytknout. Poznala jsem svět, který mi byl cizí. Poznala jsem věci, které jsem možná znala trochu z dokumentů, ale víc si o nich nečetla. Bylo uklidňující se vnořit do stránek a sledovat celý ten vývoj. Příběh nikam nespěchal. Byl jako řeka v létě, kdy se třpytí její voda v odrazu slunce a to ve vás vyvolává příjemné myšlenky.

Za knihu velice děkuji Knihcentru.cz, že mi ji poslalo na přečtení.