Gala Dalí

od: Carmen Domingo

Příběh nekonvenční ženy, která se v mládí vydala z rodného Ruska do Paříže, protože věřila ve svůj výjimečný osud i schopnost rozpoznat a rozvinout geniální talent muže vedle sebe. Vedl ji k tomu tarot, jehož výkladem se celý život řídila. I proto je román strukturovaný do 22 kapitol s názvy podle tarotových karet Velké arkány. Ctižádostivá Elena Dimitrijevna Diakonovová, známá jako Gala Dalí, objevila po svatbě s budoucím avantgardním básníkem Paulem Éluardem kouzlo erotiky a sexu i to, že díky nim může druhého ovládat. Její ložnicí poté prošla dlouhá řada mužů, mimo jiné také německý expresionistický malíř Max Ernst. Lišili se od sebe jako noc a den, byli různého věku i původu, malíři, spisovatelé, šlechtici, plebejci, bohatí i chudí. Manželství pro ni bylo ze společenských i ekonomických důvodů nezbytné, na věrnosti nesešlo. Ve chvíli, kdy potkala Salvadora Dalího, jednoho z budoucích velikánů moderního umění, okamžitě poznala, že její životní role je po jeho boku. Opustila muže a dceru a stala se nepostradatelnou inspirací a zásadním fenoménem při formování výjimečného umělce. „Bez lásky, bez Galy, bych nebyl Dalím. To je pravda, kterou nepřestanu křičet do světa, kterou nepřestanu žít. Je mou krví, mým kyslíkem.“ - Salvador Dalí.

Příběh ženy, která si šla tvrdě za svým. Příběh o ženě, která ovlivnila nejen svůj život, ale hlavně život slavného malíře Salvadora Dalího.

Po nedávném přečtení knihy Labutě z Páté avenue jsem opět sáhla po životopise z úžasné řady z nakladatelství Metafora. Tentokrát o ženě, která měla vliv na jednoho velikána v uměleckém světě - Salvadora Dalího. O něm toho moc nevím a tak jsem se těšila, že poznám jeho i jeho múzu.

Tahle múza byla pěkná mrcha. Šla si cíleně za svým, i když mnohdy ublížila těm, kteří ji milovali. Neváhala opustit rodinu jen aby měla vše, po čem tolik toužila - po penězích a slávě. Neváhala k tomu využít své tělo a sexem ovlivnila své milence. Až jednoho dne potkala Dalího. Viděla jeho potenciál a rozhodla se s ním zůstat.

Přiznám se bez mučení, že jsem opět nedočetla. Už od první věty v knize mi ta ženská lezla krkem a já byla neustále naštvaná a měla chuť jí jednu ubalit. Její chování vůči mužům i k její dceři bylo odporné. Takhle nakrknutá jsme u knihy dlouho nebyla a tím, že jsem ji nakonec nedočetla, jsem pomohla svým nervům. Dostat se mi ta ženská do ruky, asi bych jí něco nehezkého řekla, i když jí by to bylo nejspíš šumák. Nemám ráda zlo a i když ji obdivuji, že si šla za svým, tak tady těch " mrtvol " bylo až moc.

Za knihu děkuji Metafoře. Snad si příště od vás přečtu pozitivnější knihu.