Zaťukej mi na srdce

od: Petra Nachtmanová

Věra Kyselková se snaží o nalezení ženicha pro svou dceru a otce pro vnučku. Nejde o snadný čin, protože žádný vytipovaný muž nepostoupí ani do chodby za hlavními domovními dveřmi.

Dcera Ida si naštěstí poradí dřív, než se její matka stačí rozkoukat. Klidně se zamiluje a není sama, kdo se v jejich rodině rozhodne upláchnout na křídlech nové lásky. Do celého láskového kolotoče se pletou šílené pokyny od ředitele banky Jožina. Věra společně s kamarádkou Inkou pracují v bance nespočetně let. A na začátku 21. století je nutí k velkým změnám podle nároků moderní doby. Musí si poradit s novými technologiemi, nudným školením i se změnou sídla jejich pobočky. Odporují, mračí se, ale nakonec plní každý příkaz z vyšších míst - při nezvládnutí totiž riskují odchod rovnou mezi nezaměstnané vysloužilce...

Společenský román s humornými situacemi.

Věra Kyselková je bankovní úřednice, která nadevše miluje svou dceru Idu a svou malou vnučku Marušku. Ráda by je viděla po boku nějakého hodného muže, když jim to s Markem nevyšlo a ten se raději Marušky vzdal hned jak zjistil, že je na cestě. Jenže Ida toho má sama dost a náhoda tomu pomůže, se seznámí s kamarádem svého souseda Janem.

Příběh nejen o hledání vhodného partnera, ale i o zákulisí jedné banky, kde o veselé příhody není nouze.

Součástí knihy je i malá omalovánka.

Přiznám se, že tuhle knihu mám doma už strašně dlouho a bylo mi už hloupé, že ji nemám ještě přečtenou. Sama autorka Petra Nachtmanová mi ji nechala zaslat už na konci roku 2016, kdy vyšla a já nebyla s to se naladit na příběh tak, abych si ji mohla v klidu přečíst. Tak jsem prostě čekala, až si mě kniha k sobě zase zavolá. Trvalo jí to a za tu dobu Petra stačila napsat další román, který mě tu také čeká.

Kniha má veselou obálku se svou jásavě žlutou barvou, která jako by připomínala jaro a sluníčko. Ostatně na jaře náš příběh i začíná.

Věra Kyselková miluje Velikonoce a tradice s nimi spojené. Už v práci plánuje, jak bude barvit vajíčka na chalupě, kde se sejde celá rodina a kde mají i svého beránka Julana. Toho zachránila předchozí jaro před sežráním a od té doby je součástí jejich domácnosti. Chodí si s ním dokonce povídat a tak občas vznikají zajímavé rozhovory.

Na chalupu za nimi přijede i Ida se svou malou dcerkou. Ještě neví, že za ní přijdou nápadníci koledníci, které její matka pozvala na námluvy. Když se to ovšem provalí, dopadne to vcelku humorně a Věra to na chvilku na tomhle poli nechá být. Však Ida si poradí a že tomu tak bude, je jistá věc.

Mezitím se nám mění roční období a Věra musí na proškolení. Vše se modernizuje a i ona se chtě nechtě musí naučit pracovat na PC. Že i tady se stanou věci nečekané, je jasné už od začátku, protože ona si zrovna s technikou netyká.

Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. 

Hlavní postavy jsou příjemné a uvěřitelné. Lehká linka humoru se táhne celou knihou a vy od ní vlastně nic jiného nečekáte. Jen trochu odpočinku a ten se vám dostane. Nečekáte velká drama a tady opravdu nejsou. Prostě další pohodová kniha v řadě. Já bych ji řadila k průměru, protože mám v paměti i jiné autorčiny knihy, které si mě získaly daleko víc. Nic na tom ale nemění fakt, že i tak si její knihy ráda přečtu po delší pauze znovu. 

Za knihu velice děkuji Petře Nachtmanové a velice se omlouvám, že tentokrát mi to tak trvalo. Vím, že jsme to spolu i probírali a bohužel se stane, že na určitou knihu není ten pravý čas zrovna v tu dobu, kdy se kniha ocitne u čtenáře.